Žalmy 66
1 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
Til songmeisteren; ein song, ein salme. Ropa fagnadrop for Gud, all jordi!
2 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
Syng ut hans namns æra, gjev honom æra til hans pris!
3 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
Seg til Gud: «Kor skræmelege dine verk er! For di store magt skuld må dine fiendar gjøla for deg.
4 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah)
All jordi skal tilbeda deg og syngja deg lov, dei skal syngja um ditt namn.» (Sela)
5 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
Kom og sjå Guds gjerningar! Skræmeleg er han i gjerning mot menneskjeborni.
6 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
Han gjorde havet um til turrlende, gjenom elvi gjekk dei til fots; der gledde me oss i honom.
7 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah)
Han råder med sitt velde æveleg, hans augo gjæter heidningarne; dei tråssuge må ikkje upphøgja seg. (Sela)
8 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
De folk, lova vår Gud, og lat røysti av hans lovsong verta høyrd!
9 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
han som heldt vår sjæl i live, og ikkje let vår fot vera ustød.
10 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
For du prøvde oss, Gud, du reinsa oss, som dei reinsar sylv.
11 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
Du førde oss inn i eit garn, du lagde ei tyngjande byrd på våre lender.
12 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
Du let menneskje fara yver vårt hovud, me kom i eld og vatn - men du førde oss ut til uppkveikjing.
13 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
Eg vil ganga inn i ditt hus med brennoffer; eg vil gjeva deg det eg hev lova,
14 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
det som gjekk yver mine lippor, og som munnen min tala ut då eg var i naud.
15 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah)
Brennoffer av feite sauer vil eg ofra til deg med eim av verar, eg vil ofra både uksar og bukkar. (Sela)
16 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
Kom og høyr, so vil eg fortelja, alle de som ottast Gud, kva han hev gjort for mi sjæl.
17 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
Til honom ropa eg med min munn, og lovsong var på tunga mi.
18 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
Hadde eg stila på urett i mitt hjarta, vilde Herren ikkje høyra.
19 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
Men Gud hev høyrt, han lydde på mi bønerøyst.
20 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.
Lova vere Gud, som ikkje viste mi bøn ifrå seg og ikkje tok frå meg si miskunn!
