< Žalmy 65 >
1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
Au maître de chant. Psaume de David. Cantique. A toi est due la louange, ô Dieu, dans Sion; c’est en ton honneur qu’on accomplit les vœux.
2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
O toi, qui écoutes la prière, tous les hommes viennent à toi.
3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
Un amas d’iniquités pesait sur moi: tu pardonnes nos transgressions.
4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
Heureux celui que tu choisis et que tu rapproches de toi, pour qu’il habite dans tes parvis! Puissions-nous être rassasiés des biens de ta maison, de ton saint temple!
5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
Par des prodiges, tu nous exauces dans ta justice, Dieu de notre salut, espoir des extrémités de la terre, et des mers lointaines.
6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
— Il affermit les montagnes par sa force, il est ceint de sa puissance;
7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
il apaise la fureur des mers, la fureur de leurs flots, et le tumulte des peuples. —
8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
Les habitants des pays lointains craignent devant tes prodiges, tu réjouis les extrémités, l’Orient et l’Occident.
9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
Tu as visité la terre pour lui donner l’abondance, tu la combles de richesses; la source divine est remplie d’eau: tu prépares le blé, quand tu la fertilises ainsi.
10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
Arrosant ses sillons, aplanissant ses mottes, tu l’amollis par des ondées, tu bénis ses germes.
11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
Tu couronnes l’année de tes bienfaits, sur tes pas ruisselle la graisse.
12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
Les pâturages du désert sont abreuvés, et les collines se revêtent d’allégresse.
13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.
Les prairies se couvrent de troupeaux, et les vallées se parent d’épis; tout se réjouit et chante.