Žalmy 65

1 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

Au maître de chant. Psaume de David. Cantique. A toi est due la louange, ô Dieu, dans Sion; c’est en ton honneur qu’on accomplit les vœux.

2 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

O toi, qui écoutes la prière, tous les hommes viennent à toi.

3 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

Un amas d’iniquités pesait sur moi: tu pardonnes nos transgressions.

4 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

Heureux celui que tu choisis et que tu rapproches de toi, pour qu’il habite dans tes parvis! Puissions-nous être rassasiés des biens de ta maison, de ton saint temple!

5 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

Par des prodiges, tu nous exauces dans ta justice, Dieu de notre salut, espoir des extrémités de la terre, et des mers lointaines.

6 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

— Il affermit les montagnes par sa force, il est ceint de sa puissance;

7 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

il apaise la fureur des mers, la fureur de leurs flots, et le tumulte des peuples. —

8 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

Les habitants des pays lointains craignent devant tes prodiges, tu réjouis les extrémités, l’Orient et l’Occident.

9 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

Tu as visité la terre pour lui donner l’abondance, tu la combles de richesses; la source divine est remplie d’eau: tu prépares le blé, quand tu la fertilises ainsi.

10 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

Arrosant ses sillons, aplanissant ses mottes, tu l’amollis par des ondées, tu bénis ses germes.

11 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

Tu couronnes l’année de tes bienfaits, sur tes pas ruisselle la graisse.

12 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

Les pâturages du désert sont abreuvés, et les collines se revêtent d’allégresse.

13 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

Les prairies se couvrent de troupeaux, et les vallées se parent d’épis; tout se réjouit et chante.