Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Til songmeisteren; ein salme av David. Gud, høyr mi røyst når eg klagar, vara mitt liv frå fiende-skræmsla!

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Gøym meg for løyndelaget av dei vonde, for den bråkande hop av illgjerningsmenner,

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

som kvesser si tunga som eit sverd, siktar med si pil, det beiske ord,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

og vil skjota ned den uskuldige i løynd; brått skyt dei honom og ræddast ikkje.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Dei styrkjer seg i si vonde råd, dei fortel at dei vil leggja løynde snaror, dei segjer: «Kven ser deim?»

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Dei tenkjer upp ugjerningar: «Me er ferdige, tanken er tenkt» - og det indste i mannen og hjarta er djupt.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Då skyt Gud deim, pili kjem brått og sårar deim.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Dei stupar ned, deira tunge kjem yver deim, alle som ser på deim, rister på hovudet.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Og alle menneskje ræddast og forkynner Guds gjerning, og hans verk skynar dei.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Den rettferdige gleder seg i Herren og flyr til honom, og alle ærlege av hjarta prise seg sæle.