Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Dem Musikmeister, ein Psalm Davids. Höre, o Gott, meine Stimme, wenn ich klage,

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Schirme mich vor den Plänen der bösen Buben, vor der lärmenden Rotte der Übeltäter,

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

die ihre Zunge schärfen wie ein Schwert, giftige Worte als ihre Pfeile auf den Bogen legen,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

um im Versteck auf den Frommen zu schießen: unversehens schießen sie auf ihn ohne Scheu.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Sie ermutigen sich zu bösem Anschlag, verabreden, heimlich Schlingen zu legen; sie denken: »Wer wird sie sehen?«

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Sie sinnen auf Freveltaten: »Wir sind fertig, der Plan ist fein erdacht!« Und das Innere jedes Menschen und das Herz sind unergründlich.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Da trifft sie Gott mit dem Pfeil, urplötzlich fühlen sie sich verwundet:

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

ihre eigene Zunge hat sie zu Fall gebracht; alle, die sie sehen, schütteln das Haupt.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Da fürchten sich alle Menschen und bekennen: »Das hat Gott getan!« und erwägen sein Walten.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Der Gerechte freut sich des HERRN und nimmt seine Zuflucht zu ihm, und alle redlichen Herzen preisen sich glücklich.