Žalmy 64

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

O Dieu, écoute ma voix quand je parle; garantis ma vie contre l'ennemi qui m'épouvante!

2 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

Mets-moi à couvert du complot des méchants, du tumulte des ouvriers d'iniquité;

3 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

Qui aiguisent leur langue comme une épée, qui ajustent comme une flèche leur parole amère,

4 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

Pour tirer en secret sur l'innocent; ils tirent soudain contre lui, et n'ont point de crainte.

5 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

Ils s'affermissent dans un mauvais dessein; ils ne parlent que de cacher des pièges; ils disent: Qui le verra?

6 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Ils inventent des fraudes: Nous voilà prêts; le plan est formé! Et leur pensée secrète, le cœur de chacun est un abîme.

7 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Mais Dieu leur lance une flèche; soudain les voilà frappés.

8 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Ceux que leur langue attaquait, les ont renversés; tous ceux qui les voient hochent la tête.

9 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

Les hommes sont tous saisis de crainte; ils racontent l'œuvre de Dieu, et considèrent ce qu'il a fait.

10 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Le juste se réjouira en l'Éternel, et se retirera vers lui; tous ceux qui ont le cœur droit s'en glorifieront.