Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Kot komui ai Kot, nin joran I kin piridan komui. Nen i kin inon ion komui. Pali war ai kin inon ion komui nan jap madekon o monedi, waja me jota pil mi ia.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

I waja i kin tamanda komui nan japwilim omui tanpaj im jaraui, pwe i men kilan omui manaman o linan.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Pwe omui kalanan mau jan maur; kil en au ai kin kapina komui.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

I waja i inon ion kapina komui arain ai maur, o men pokada pa i kat ni mar omui.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

I me pan kaperen pan nen I o ai popol, ma i pan kak kapina komui ki au ai kaperen.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Ni ai kin wendi pon loj, i kin madamadaua duen komui, o ni ai pirida, i kin lokelokaia duen komui.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Pwe komui jauaj pa i, o pan mot en lim omui kan i kin nijinij.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Nen i kin tenidi on komui; lim omui pali maun kin apapwali

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

A irail me majamajan ia, pwen jaik ia di, pan lokidokila pan jappa.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Re pan pupedi on nan kodlaj, o kidi en wel pan kan ir ala;

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

A nanmarki pan peren kida Kot. Me kin kaula on i, pan pwaida, pwe au en me likam akan pan pena pinla.