Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Ein salme av David, då han var i Juda øydemark. Gud, du er min Gud, eg søkjer deg tidleg; mi sjæl tyrster etter deg, mitt kjøt lengtar etter deg i eit turt land som ligg i vanmagt utan vatn.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Soleis hev eg set etter deg i heilagdomen til å sjå di kraft og di æra.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

For di miskunn er betre enn livet, mine lippor skal prisa deg.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Soleis vil eg lova deg so lenge eg liver, i ditt namn vil eg lyfta upp mine hender.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Som av merg og feitt skal mi sjæl verta mett, og med lovsyngjande lippor skal min munn prisa deg.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Når eg kjem deg i hug på mitt lægje, tenkjer eg på deg i nattevakterne.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

For du hev vore hjelp for meg, i skuggen av dine vengjer kann eg fegnast.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Mi sjæl heng fast ved deg; di høgre hand held meg uppe.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Men dei som stend meg etter livet og vil tyna det, dei skal koma til dei nedste djup i jordi.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Dei skal verta yvergjevne til sverdmagt, verta til ran for revar.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Men kongen skal gleda seg i Gud; kvar den som sver ved honom, skal prisa seg sæl, for ljugararne skal verta målbundne.