< Žalmy 63 >
1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Ry Andrianañahare, Ihe ro Andrianañahareko; hitsoek’ azo iraho; miheahea azo ty fiaiko, misalala azo ty sandriko hoe an-tane kànkañe vozake tsy aman-drano,
2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
Ho treako amy miavakey ao irehe, hahaisake ty haozara’o naho ty enge’o.
3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
Toe soa te amo haveloñeo ty fiferenaiña’o, hisabo Azo o soñikoo.
4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Hañandriañe Azo t’ie mbe veloñe; i tahina’oy ty hañonjonako tañañe.
5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
Anjañe ty fiaiko hoe aman-tso-kena naho solike, vaho mandrenge Azo an-tsoñy mifale ty vavako,
6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
ie mahatiahy Azo am-pandreañe ao, naho mitsakore Azo am-pijilovan-kaleñe.
7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Ihe ro mpañolotse ahiko, naho an-kalon’ela’o ao ty hirebehako.
8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Mipitek’ ama’o ty fiaiko; manohañe ahy ty fità’o havana.
9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Fe hajoroboñe an-tsikeokeok’ao ze mipay handrotsake ty fiaiko;
10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
Havariñe an-kaozara’ i fibaray iereo ho tsindrohe’ ty farasy.
11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Andriañahare ty irebeha’ i Mpanjakay, mirañorañoa ze hene mifanta ama’e; fe hampidiñeñe ty faliem-pandañitse.