Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Þennan sálm orti Davíð þegar hann leitaði skjóls í Júdeueyðimörkinni. Ó, þú Guð minn, ég leita þín! Mig þyrstir eftir þér í þessari skrælnuðu eyðimörk. Ó, hve ég þrái þig!

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Þegar ég gekk um í helgidómi þínum þá leitaði ég þín, þráði að sjá veldi þitt og dýrð.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Miskunn þín er betri en lífið sjálft! Með vörum mínum lofa ég þig.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Ég vil lofa þig svo lengi sem ég lifi, lyfta höndum mínum í bæn til þín.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Þá mun sál mín mettast og verða glöð, og munnur minn lofa þig með fögnuði.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Ég ligg andvaka um nætur og hugsa um þig, rifja upp öll þau skipti sem þú hefur hjálpað.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Þá fyllist ég gleði, finn mig öruggan hjá þér.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Ég vil halda mér fast við þig, og styðjast við þína sterku hönd.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Þeir munu sjálfir deyja sem brugga mér banaráð, og hverfa niður til heljar. (questioned)

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Þeir munu falla fyrir sverði, verða sjakölum að bráð.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Ég vil gleðjast í Guði! Og þeir sem honum treysta skulu fagna sigri því að munni lygaranna hefur verið lokað.