Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Ein Psalm Davids, da er war in der Wüste. Gott, du bist mein Gott; frühe wache ich zu dir. Es dürstet meine Seele nach dir, mein Fleisch verlanget nach dir, in einem trockenen und dürren Lande, da kein Wasser ist.

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Daselbst sehe ich nach dir in deinem Heiligtum, wollte gerne schauen deine Macht und Ehre.

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Denn deine Güte ist besser denn Leben. Meine Lippen preisen dich.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Daselbst wollte ich dich gerne loben mein Leben lang und meine Hände in deinem Namen aufheben.

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Das wäre meines Herzens Freude und Wonne, wenn ich dich mit fröhlichem Munde loben sollte.

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Wenn ich mich zu Bette lege, so denke ich an dich; wenn ich erwache, so rede ich von dir.

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Denn du bist mein Helfer, und unter dem Schatten deiner Flügel rühme ich.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Meine Seele hanget dir an; deine rechte Hand erhält mich.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Sie aber stehen nach meiner Seele, mich zu überfallen; sie werden unter die Erde hinunterfahren.

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

Sie werden ins Schwert fallen und den Füchsen zuteil werden.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.