Žalmy 63

1 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

(En salme af David, da han var i Judas ørken.) Gud, du er min Gud, dig søger jeg, efter dig tørster min Sjæl, efter dig længes mit Kød i et tørt, vansmægtende, vandløst Land

2 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

(således var det, jeg så dig i Helligdommen) for at skue din Vælde og Ære;

3 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,

thi din Nåde er bedre end Liv, mine Læber skal synge din Pris.

4 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Da vil jeg love dig hele mit Liv, opløfte Hænderne i dit Navn,

5 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Som med fede Retter mættes min Sjæl, med jublende Læber priser min Mund dig,

6 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

når jeg kommer dig i Hu på mit Leje, i Nattevagterne tænker på dig;

7 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

thi du er blevet min Hjælp, og jeg jubler i dine Vingers Skygge.

8 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Dig klynger min Sjæl sig til, din højre holder mig fast.

9 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Forgæves står de mig efter livet, i Jordens Dyb skal de synke,

10 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

gives i Sværdets Vold og vorde Sjakalers Bytte.

11 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Men Kongen glædes i Gud; enhver, der sværger ved ham, skal juble, thi Løgnernes Mund skal lukkes.