Žalmy 61

1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Til songmeisteren, på strengleik; av David. Gud, høyr mitt klagerop, merka mi bøn!

2 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Frå enden av jordi ropar eg til deg, medan hjarta vanmegtast; på eit fjell som er for høgt for meg, må du føra meg upp.

3 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

For du hev vore mi livd, eit sterkt tårn mot fienden.

4 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

Eg vil æveleg bu i ditt tjeld, finna livd i skuggen av dine vengjer. (Sela)

5 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

For du, Gud, hev høyrt på mine lovnader, deim som ottast ditt namn, hev du gjeve deira arv.

6 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Du vil leggja dagar til kongens dagar, hans år skal vera som ætt etter ætt.

7 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

Han skal sitja æveleg for Guds åsyn; set miskunn og truskap til å vara honom!

8 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

So vil eg æveleg lovsyngja ditt namn, at eg kann løysa mine lovnader dag etter dag.