< Žalmy 61 >
1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.
In finem. In hymnis David. [Exaudi, Deus, deprecationem meam; intende orationi meæ.
2 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.
A finibus terræ ad te clamavi, dum anxiaretur cor meum; in petra exaltasti me. Deduxisti me,
3 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.
quia factus es spes mea: turris fortitudinis a facie inimici.
4 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)
Inhabitabo in tabernaculo tuo in sæcula; protegar in velamento alarum tuarum.
5 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.
Quoniam tu, Deus meus, exaudisti orationem meam; dedisti hæreditatem timentibus nomen tuum.
6 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,
Dies super dies regis adjicies; annos ejus usque in diem generationis et generationis.
7 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.
Permanet in æternum in conspectu Dei: misericordiam et veritatem ejus quis requiret?
8 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.
Sic psalmum dicam nomini tuo in sæculum sæculi, ut reddam vota mea de die in diem.]