Žalmy 61

1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Til Sangmesteren; til Strengeleg; af David.

2 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Gud! hør mit Raab, giv Agt paa min Bøn!

3 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Jeg raaber til dig fra Landets Ende, naar mit Hjerte forsmægter; paa en Klippe, som ellers bliver mig for høj, fører du mig op.

4 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah)

Thi du har været min Tilflugt og et stærkt Taarn imod Fjenden.

5 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Jeg vil bo i dit Paulun i al Evighed, jeg vil søge Ly under dine Vingers Skjul. (Sela)

6 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Thi du, Gud! har hørt mine Løfter, du har givet mig Arv med dem, som frygte dit Navn.

7 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

Du vil lægge Dage til Kongens Dage, hans Aar blive som fra Slægt til Slægt!

8 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

Han sidde evindelig for Guds Ansigt; beskik Miskundhed og Sandhed til at bevare ham! Saa vil jeg lovsynge dit Navn til evig Tid, at jeg kan betale mine Løfter fra Dag til Dag.