Žalmy 58

1 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

(Til sangmesteren. Al-tasjhet. Af David. En miktam.) Er det virkelig Ret, I taler, I Guder, dømmer I Menneskenes Børn retfærdigt?

2 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

Nej, alle øver I Uret på Jord, eders Hænder udvejer Vold.

3 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

Fra Moders Liv vanslægted de gudløse, fra Moders Skød for Løgnerne vild.

4 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

Gift har de i sig som Slangen, den stumme Øgle, der døver sit Øre

5 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

og ikke vil høre på Tæmmerens Røst, på den kyndige Slangebesværger.

6 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

Gud, bryd Tænderne i deres Mund, Ungløvernes Kindtænder knuse du, HERRE;

7 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

lad dem svinde som Vand, der synker, visne som nedtrampet Græs.

8 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

Lad dem blive som Sneglen, opløst i Slim som et ufuldbårent Foster, der aldrig så Sol.

9 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

Før eders Gryder mærker til Tjørnen, ja, midt i deres Livskraft river han dem bort i sin Vrede

10 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

Den retfærdige glæder sig, når han ser Hævn, hans Fødder skal vade i gudløses Blod;

11 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

Og Folk skal sige: "Den retfærdige får dog sin Løn, der er dog Guder, som dømmer på Jord!"