Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Ett gyldene klenodium Davids, till att föresjunga, om den dumba dufvona ibland de främmanda, då de Philisteer grepo honom i Gath. Gud, var mig nådelig, ty menniskor vilja nedersänka mig; dagliga strida de, och tränga mig.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Mine fiender nedersänka mig dagliga ty månge strida emot mig högmodeliga.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

När jag fruktar mig, så hoppas jag uppå dig.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Jag vill prisa Guds ord; på Gud vill jag hoppas, och intet frukta mig. Hvad skulle något kött göra mig?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Dagliga strida de emot min ord; alle deras tankar äro, att de må göra mig ondt.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

De hålla tillhopa, och vakta, och taga vara uppå mina hälar, huru de mina själ gripa måga.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Hvad de ondt göra, det är allaredo tillgifvet ( säga de ). Gud störte sådana menniskor neder utan alla nåde.

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Räkna min flykt; fatta mina tårar uti din lägel; utan tvifvel räknar du dem.

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Då måste mina fiender tillbakavända. När jag ropar, förmärker jag, att du min Gud äst.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Jag vill prisa Guds ord; Herrans ord vill jag prisa.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Uppå Gud hoppas jag, och fruktar mig intet; hvad kunna menniskor göra mig?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Jag hafver gjort dig löfte, Gud, att jag dig tacka vill.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Ty du hafver frälst mina själ ifrå döden, mina fötter ifrå fall; att jag må vandra för Gudi uti de lefvandes ljuse.