Žalmy 56
1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
Salmo “Mictão” de Davi para o regente, conforme “pombas silenciosas ao longe”, quando os filisteus o prenderam em Gate: Tem misericórdia de mim, ó Deus, porque o homem procura me devorar; todo o dia ele me oprime em lutas.
2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
Os inimigos que me espiam querem [me] devorar todo dia; porque muitos lutam contra mim, ó Altíssimo.
3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
No dia em que eu tiver medo, eu confiarei em ti.
4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
Por causa de Deus eu louvarei sua palavra; confio em Deus, não temerei; o que pode a mera carne fazer contra mim?
5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
Todos os dias eles distorcem minhas palavras; todos os pensamentos deles sobre mim são para o mal.
6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
Eles se reúnem e se escondem; eles espiam os meus passos, como que esperando a [morte] de minha alma.
7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
Por acaso eles escaparão em [suas] maldades? Derruba com ira aos povos, ó Deus.
8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
Tu contaste as voltas que dei por causa de meu sofrimento; põe minhas lágrimas em teu odre; não estão elas em teu livro?
9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
No dia em que eu clamar, então meus inimigos se voltarão para trás; isto eu sei, que Deus [está] comigo.
10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
Por causa de Deus eu louvarei [sua] palavra; por causa do SENHOR eu louvarei [sua] palavra.
11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
Em Deus eu confio, não temerei; o que o homem pode me fazer?
12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
Tuas promessas, SENHOR, estão sobre mim; oferecerei agradecimentos a ti;
13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
Porque tu resgataste minha alma da morte, e meus pés não [deixaste] tropeçar; para [eu] andar diante de Deus na luz dos viventes.
