Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Til songmeisteren, etter «Den mållause duva langt burte»; av David, ein miktam, då filistarane tok honom i Gat. Ver meg nådig, Gud, for menneskje vil sluka meg; heile dagen trengjer dei meg med strid.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Dei vil sluka meg dei som lurar på meg, heile dagen; for mange er dei som i stormod strider imot meg.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Den dagen då eg ottast, set eg mi lit til deg.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Ved Gud skal eg lova hans ord, til Gud set eg lit, eg ottast ikkje, kva skulde kjøt kunna gjera meg?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Heile dagen rengjer dei mine ord; alle deira tankar er imot meg til det som vondt er.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Dei slær seg saman, dei lurer, dei vaktar på mine stig, då dei trår etter livet mitt.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Skulde dei med sin vondskap koma seg undan? Gud, støyt folkeslag ned i vreide!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Du hev talt kor ofte eg hev fare på flugt, mine tåror er gøymde i di flaska; stend dei ikkje i di bok?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Då skal mine fiendar venda attende, den dagen eg ropar; det veit eg, at Gud er med meg.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Ved Gud skal eg lova ordet; ved Herren skal eg lova ordet.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Til Gud set eg lit, eg ottast ikkje; kva kann menneskje gjera meg?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Gud, eg hev lovnader på meg til deg; eg vil løysa deim ut med takkoffer til deg.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

For du hev berga mi sjæl frå dauden, ja mine føter frå fall, so eg kann ferdast for Gud i ljoset åt dei livande.