Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Til sangmesteren; efter "Den målløse due på de fjerne steder"; av David; en gyllen sang da filistrene grep ham i Gat. Vær mig nådig, Gud! for mennesker vil opsluke mig; hele dagen trenger de mig med krig.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Mine fiender søker å opsluke mig hele dagen; for mange er de som strider mot mig i overmot.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

På den dag jeg frykter, setter jeg min lit til dig.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Ved Gud priser jeg hans ord; til Gud setter jeg min lit, jeg frykter ikke; hvad skulde kjød kunne gjøre mig?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Hele dagen forvender de mine ord; alle deres tanker er mig imot til det onde.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

De slår sig sammen, de lurer, de tar vare på mine trin, fordi de står mig efter livet.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Skulde de undslippe tross sin ondskap? Støt folkeslag ned i vrede, Gud!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Hvor ofte jeg har flyktet, det har du tellet; mine tårer er gjemt i din flaske; står de ikke i din bok?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Da skal mine fiender vende tilbake, på den dag jeg roper; dette vet jeg at Gud er med mig.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Ved Gud priser jeg ordet; ved Herren priser jeg ordet.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Til Gud setter jeg min lit, jeg frykter ikke; hvad skulde et menneske kunne gjøre mig?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

På mig, Gud, hviler løfter til dig; jeg vil betale dig med takksigelser.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

For du har fridd min sjel fra døden, ja mine føtter fra fall, så jeg kan vandre for Guds åsyn i de levendes lys.