Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

In finem, pro populo qui a sanctis longe factus est. David in tituli inscriptionem, cum tenuerunt eum Allophyli in Geth. Miserere mei, Deus, quoniam conculcavit me homo; tota die impugnans, tribulavit me.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Conculcaverunt me inimici mei tota die, quoniam multi bellantes adversum me.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Ab altitudine diei timebo: ego vero in te sperabo.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

In Deo laudabo sermones meos; in Deo speravi: non timebo quid faciat mihi caro.

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Tota die verba mea execrabantur; adversum me omnes cogitationes eorum in malum.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Inhabitabunt, et abscondent; ipsi calcaneum meum observabunt. Sicut sustinuerunt animam meam,

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

pro nihilo salvos facies illos; in ira populos confringes.

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Deus, vitam meam annuntiavi tibi; posuisti lacrimas meas in conspectu tuo, sicut et in promissione tua:

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

tunc convertentur inimici mei retrorsum. In quacumque die invocavero te, ecce cognovi quoniam Deus meus es.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

In Deo laudabo verbum; in Domino laudabo sermonem.

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

In Deo speravi: non timebo quid faciat mihi homo.

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

In me sunt, Deus, vota tua, quæ reddam, laudationes tibi:

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

quoniam eripuisti animam meam de morte, et pedes meos de lapsu, ut placeam coram Deo in lumine viventium.