Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Dem Vorsänger. «Von der stummen Taube unter den Fremden.» Eine Denkschrift Davids; als ihn die Philister ergriffen zu Gat. O Gott, sei mir gnädig; denn es schnaubt ein Mensch wider mich, immerfort bekriegt und bedrängt er mich!

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Meine Widersacher schnauben den ganzen Tag, ja viele Hohe streiten wider mich.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Wenn mir angst ist, vertraue ich auf dich!

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

In Gott will ich rühmen sein Wort; auf Gott vertraue ich und habe keine Furcht; was kann Fleisch mir antun?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Täglich lauern sie auf meine Worte, auf mein Unglück gehen alle ihre Gedanken;

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

sie rotten sich zusammen, lauschen im Verborgenen, beobachten meine Tritte und lauern auf mein Leben.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Sollten sie bei ihrer Bosheit entrinnen? O Gott, stürze die Völker im Zorn!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Du zählst, wie oft ich fliehen muß; sammle meine Tränen in deinen Schlauch! Stehen sie nicht in deinem Buch?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Am Tage, da ich rufe, weichen meine Feinde zurück; das weiß ich, daß Gott für mich ist.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

In Gott will ich rühmen das Wort, im HERRN will ich rühmen das Wort;

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

auf Gott vertraue ich und habe keine Furcht; was kann ein Mensch mir antun?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Die Gelübde, die ich dir, o Gott, gelobt, liegen auf mir; ich will dir Dankopfer bezahlen!

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Denn hast du nicht meine Seele vom Tode errettet, meine Füße vom Gleiten, damit ich vor Gottes Angesicht wandle im Lichte des Lebens?