Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Dem Musikmeister, nach “Stumme Taube der Fernen”. Von David, ein Mikhtam, als ihn die Philister zu Gath ergriffen. Sei mir gnädig, o Gott, denn Menschen zermalmen mich, immerfort bedrängen mich Krieger.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Immerfort zermalmen meine Feinde, denn viele kriegen in der Höhe wider mich.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Wenn ich mich fürchten muß, vertraue ich doch auf dich.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Gott macht, daß ich sein Wort rühmen kann! Auf Gott vertraue ich, fürchte mich nicht. Was kann Fleisch mir anhaben?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Immerfort thun sie meiner Sache wehe; wider mich sind alle ihre Gedanken auf Böses gerichtet.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Sie rotten sich zusammen, lauern auf, beobachten meine Tritte, gleichwie sie auf meine Seele harrten.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Ob des Frevels vergilt ihnen; stürze, o Gott, im Zorne die Völker!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Mein Umherirren hast du gezählt, meine Thränen sind in deinen Schlauch gelegt, ja gewiß in dein Buch verzeichnet!

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Alsdann werden meine Feinde zurückweichen, wenn ich rufe; das weiß ich, daß Gott für mich ist.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Gott macht, daß ich sein Wort rühmen kann!

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Auf Gott vertraue ich, fürchte mich nicht. Was können Menschen mir anhaben?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

Ich schulde, was ich dir gelobt, o Gott; ich will dir Dankopfer bezahlen!

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Denn du hast meine Seele vom Tod errettet, ja meine Füße vom Sturze, damit ich vor Gott im Lichte der Lebendigen wandle.