Žalmy 56

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Au chef des chantres. Sur “Colombe des térébinthes lointains”. Hymne de David. Lorsque les Philistins le saisirent à Gath. Aie pitié de moi, ô Dieu! Car des hommes me harcèlent; Tout le jour ils me font la guerre, ils me tourmentent.

2 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Tout le jour mes adversaires me harcèlent; Ils sont nombreux, ils me font la guerre comme des hautains.

3 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Quand je suis dans la crainte, En toi je me confie.

4 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Je me glorifierai en Dieu, en sa parole; Je me confie en Dieu, je ne crains rien: Que peuvent me faire des hommes?

5 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

Sans cesse ils portent atteinte à mes droits, Ils n’ont à mon égard que de mauvaises pensées.

6 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Ils complotent, ils épient, ils observent mes traces, Parce qu’ils en veulent à ma vie.

7 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

C’est par l’iniquité qu’ils espèrent échapper: Dans ta colère, ô Dieu, précipite les peuples!

8 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Tu comptes les pas de ma vie errante; Recueille mes larmes dans ton outre: Ne sont-elles pas inscrites dans ton livre?

9 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Mes ennemis reculent, au jour où je crie; Je sais que Dieu est pour moi.

10 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Je me glorifierai en Dieu, en sa parole; Je me glorifierai en l’Éternel, en sa parole;

11 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

Je me confie en Dieu, je ne crains rien: Que peuvent me faire des hommes?

12 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

O Dieu! Je dois accomplir les vœux que je t’ai faits; Je t’offrirai des actions de grâces.

13 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Car tu as délivré mon âme de la mort, Tu as garanti mes pieds de la chute, Afin que je marche devant Dieu, à la lumière des vivants.