Žalmy 55
1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
In finem, In carminibus intellectus David. Exaudi Deus orationem meam, et ne despexeris deprecationem meam:
2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
intende mihi, et exaudi me. Contristatus sum in exercitatione mea: et conturbatus sum
3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
a voce inimici, et a tribulatione peccatoris. Quoniam declinaverunt in me iniquitates, et in ira molesti erant mihi.
4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Cor meum conturbatum est in me: et formido mortis cecidit super me.
5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
Timor et tremor venerunt super me: et contexerunt me tenebræ:
6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Et dixi: Quis dabit mihi pennas sicut columbæ, et volabo, et requiescam?
7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
Ecce elongavi fugiens: et mansi in solitudine.
8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
Expectabam eum, qui salvum me fecit a pusillanimitate spiritus, et tempestate.
9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Præcipita Domine, divide linguas eorum: quoniam vidi iniquitatem, et contradictionem in civitate.
10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Die ac nocte circumdabit eam super muros eius iniquitas: et labor in medio eius,
11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
et iniustitia. Et non defecit de plateis eius usura et dolus.
12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Quoniam si inimicus meus maledixisset mihi, sustinuissem utique. Et si is, qui oderat me, super me magna locutus fuisset: abscondissem me forsitan ab eo.
13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
Tu vero homo unanimis: dux meus, et notus meus:
14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
Qui simul mecum dulces capiebas cibos: in domo Dei ambulavimus cum consensu.
15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
Veniat mors super illos: et descendant in infernum viventes: Quoniam nequitiæ in habitaculis eorum: in medio eorum. (Sheol h7585)
16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
Ego autem ad Deum clamavi: et Dominus salvabit me.
17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Vespere, et mane, et meridie narrabo et annuntiabo: et exaudiet vocem meam.
18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Redimet in pace animam meam ab his, qui appropinquant mihi: quoniam inter multos erant mecum.
19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Exaudiet Deus, et humiliabit illos, qui est ante sæcula. Non enim est illis commutatio, et non timuerunt Deum:
20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
extendit manum suam in retribuendo. Contaminaverunt testamentum eius,
21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
divisi sunt ab ira vultus eius: et appropinquavit cor illius. Molliti sunt sermones eius super oleum: et ipsi sunt iacula.
22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Iacta super Dominum curam tuam, et ipse te enutriet: non dabit in æternum fluctuationem iusto.
23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
Tu vero Deus deduces eos, in puteum interitus. Viri sanguinum, et dolosi non dimidiabunt dies suos: ego autem sperabo in te Domine.
