Žalmy 55
1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
Veisuunjohtajalle; kielisoittimilla; Daavidin mietevirsi. Jumala, ota korviisi minun rukoukseni, älä kätkeydy, kun minä armoa anon.
2 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
Kuuntele minua ja vastaa minulle. Minä kuljen rauhatonna murheessani ja huokaan,
3 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
koska vihamies huutaa ja jumalaton ahdistaa; sillä he vyöryttävät minun päälleni turmiota ja vihassa minua vainoavat.
4 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Sydämeni minun rinnassani vapisee, kuoleman kauhut lankeavat minun päälleni.
5 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
Pelko ja vavistus valtaa minut, pöyristys peittää minut.
6 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Ja minä sanon: Olisipa minulla siivet kuin kyyhkysellä, niin minä lentäisin pois ja pääsisin lepoon!
7 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
Katso, minä pakenisin kauas ja yöpyisin erämaassa. (Sela)
8 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
Minä rientäisin pakopaikkaani rajuilman ja myrskyn alta.
9 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Sekoita, Herra, tee eripuraiseksi heidän kielensä, sillä minä näen väkivaltaa ja riitaa kaupungissa.
10 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Yötä päivää he sitä kiertävät, sen muureja pitkin, vääryys ja vaiva on sen keskellä.
11 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
Sen keskellä on turmio, sorto ja petos ei väisty sen torilta.
12 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Sillä ei minua herjaa vihollinen-sen minä kestäisin-eikä minua vastaan ylvästele minun vihamieheni-hänen edestään minä voisin lymytä;
13 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
vaan sinä, minun vertaiseni, sinä, minun ystäväni ja uskottuni,
14 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
jonka kanssa me elimme suloisessa sovussa, yhdessä vaelsimme Jumalan huoneeseen juhlakansan kohinassa!
15 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
Karatkoon kuolema heidän kimppuunsa, menkööt he elävältä alas tuonelaan, sillä heidän asunnoissansa ja sydämissänsä vallitsee sula pahuus. (Sheol h7585)
16 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
Mutta minä huudan Jumalaa, ja Herra pelastaa minut.
17 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Illoin, aamuin ja keskipäivällä minä valitan ja huokaan, ja hän kuulee minun ääneni.
18 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Hän päästää minun sieluni heistä rauhaan, etteivät he minua saavuta; sillä paljon on niitä, jotka ovat minua vastaan.
19 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Jumala kuulee sen ja vastaa heille, hän, joka hallitsee hamasta muinaisuudesta. (Sela) Sillä he eivät muuta mieltänsä eivätkä pelkää Jumalaa.
20 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
Tuo mies käy käsiksi niihin, jotka hänen kanssaan rauhassa elävät, hän rikkoo liittonsa.
21 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
Hänen suunsa on voita sulavampi, mutta hänellä on sota mielessä; hänen sanansa ovat öljyä lauhkeammat, mutta ovat kuin paljastetut miekat.
22 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Heitä murheesi Herran huomaan, hän pitää sinusta huolen, ei hän salli vanhurskaan ikinä horjua.
23 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
Mutta heidät sinä, Jumala, syökset tuonelan syvyyteen; murhamiehet ja petturit eivät pääse puoleen ikäänsä. Mutta minä turvaan sinuun.
