Žalmy 51

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

Smiluj se na me, Bože, po milosti svojoj, i po velikoj dobroti svojoj oèisti bezakonje moje.

2 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

Operi me dobro od bezakonja mojega, i od grijeha mojega oèisti me.

3 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

Jer ja znam prijestupe svoje, i grijeh je moj jednako preda mnom.

4 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

Samome tebi zgriješih, i na tvoje oèi zlo uèinih, a ti si pravedan u rijeèima svojim i èist u sudu svojem.

5 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

Gle, u bezakonju rodih se, i u grijehu zatrudnje mati moja mnom.

6 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

Gle, istinu ljubiš u srcu, i iznutra javljaš mi mudrost.

7 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

Pokropi me isopom, i oèistiæu se; umij me, i biæu bjelji od snijega.

8 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.

Daj mi da slušam radost i veselje, da se prenu kosti koje si potro.

9 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.

Odvrati lice svoje od grijeha mojih, i sva bezakonja moja oèisti.

10 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.

Uèini mi, Bože, èisto srce, i duh prav ponovi u meni.

11 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.

Nemoj me odvrgnuti od lica svojega, i svetoga duha svojega nemoj uzeti od mene.

12 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

Vrati mi radost spasenja svojega, i duh vladalaèki neka me potkrijepi.

13 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

Nauèiæu bezakonike putovima tvojim, i grješnici k tebi æe se obratiti.

14 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

Izbavi me od krvi, Bože, Bože, spasitelju moj, i jezik æe moj glasiti pravdu tvoju.

15 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

Gospode! otvori usta moja, i ona æe kazati hvalu tvoju.

16 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.

Jer žrtve neæeš: ja bih je prinio; za žrtve paljenice ne mariš.

17 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.

Žrtva je Bogu duh skrušen, srca skrušena i poništena ne odbacuješ, Bože.

18 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.

Po dobroti svojoj, Gospode, èini dobro Sionu, podigni zidove Jerusalimske.

19 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.

Onda æe ti biti mile žrtve pravde, prinosi i žrtve paljenice; onda æe metati na žrtvenik tvoj teoce.