Žalmy 51
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
Þennan sálm orti Davíð eftir að Natan spámaður hafði birt honum dóm Guðs vegna hórdóms hans með Batsebu og morðsins á Úría eiginmanni hennar. Þú góði og miskunnsami Guð, ó, fyrirgefðu mér! Vertu mér náðugur! Taktu burt synd mína og skömm!
2 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
Þvoðu mig hreinan af syndasekt minni. Hreinsaðu hjarta mitt
3 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
því að ég játa synd mína – daga og nætur minnir hún á sig!
4 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
Gegn þér, já þér einum, hef ég brotið. Drýgt hræðilega synd. Þú varst vitni að öllu þessu og dómur þinn er réttlátur.
5 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
Syndugur var ég þegar móðir mín fæddi mig, sekur þegar ég varð til.
6 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
Þú vilt að menn séu hreinskilnir við sjálfa sig, einlægir og segi satt. Gefðu mér náð til að gera það!
7 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
Þvoðu mig að ég verði hreinn, hreinsaðu mig svo ég verði hvítari en snjór.
8 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
Og þegar þú hefur refsað mér, þá gefðu mér gleði mína á ný.
9 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
Einblíndu ekki á syndir mínar, heldur afmáðu þær allar.
10 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
Skapaðu í mér nýtt og hreint hjarta, ó Guð! Gefðu mér þinn heilaga anda svo að ég hugsi rétt og þrái það sem gott er.
11 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
Varpaðu mér ekki burt frá þér og taktu ekki þinn heilaga anda frá mér.
12 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
Fylltu mig aftur gleði þíns hjálpræðis og löngun til að hlýða þér!
13 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
Þá get ég leitt aðra syndara inn á veg þinn svo að þeir – sekir eins og ég – játi syndir sínar og snúi sér til þín.
14 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
Frelsaðu mig frá dauðans háska, ó Guð minn. Þú einn getur frelsað mig!
15 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
Leyf mér að syngja um miskunn þína, Drottinn. Opnaðu varir mínar svo að ég megi vegsama þig!
16 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
Þú hefur ekki þóknun á dýrafórnum, annars myndi ég láta þær í té. Og brennifórnir eru ekki í uppáhaldi hjá þér.
17 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
Þetta vilt þú: Auðmjúkan anda og iðrandi samvisku. Þann sem iðrast af öllu hjarta, munt þú ó Guð, ekki fyrirlíta.
18 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
Drottinn, lát Ísrael ekki gjalda syndar minnar. Hjálpaðu þjóð þinni og vernda Jerúsalem.
19 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
Þegar hjarta mitt er rétt gagnvart þér, þá gleðst þú yfir verkum mínum og því sem ég fórna á altari þínu.
