Žalmy 51
1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
Til Sangmesteren; en Psalme af David,
2 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
der Profeten Nathan var kommen til ham, efter at han var gaaet ind til Bathseba.
3 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
Gud! vær mig naadig efter din Miskundhed, udslet mine Overtrædelser efter din store Barmhjertighed.
4 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
To mig vel af min Misgerning og rens mig Ira min Synd;
5 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
thi mine Overtrædelser kender jeg, og min Synd er altid for mig.
6 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
Imod dig, imod dig alene har jeg syndet og gjort det onde for dine Øjne, paa det du skal være retfærdig, naar du taler, være ren, naar du dømmer.
7 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
Se, jeg er født i Skyld, og min Moder har undfanget mig i Synd.
8 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.
Se, til Sandhed i det inderste Hjerte har du Lyst; Visdommen i Hjertedybet lære du mig!
9 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
Rens mig fra Synd med Isop, saa jeg bliver ren; to mig, saa jeg bliver hvidere end Sne.
10 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
Lad mig høre Fryd og Glæde; lad de Ben fryde sig, som du har sønderstødt.
11 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
Skjul dit Ansigt for mine Synder og udslet alle mine Misgerninger!
12 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
Gud! skab mig et rent Hjerte og forny en stadig Aand inden i mig.
13 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
Bortkast mig ikke fra dit Ansigt og tag ikke din Helligaand fra mig!
14 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
Giv mig igen at glædes over din Frelse og ophold mig med en villig Aand!
15 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
Saa vil jeg lære Overtrædere dine Veje, og Syndere skulle omvende sig til dig.
16 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
Fri mig fra Blodskyld, Gud, min Frelses Gud! saa skal min Tunge synge med Fryd om din Retfærdighed.
17 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
Herre! oplad mine Læber, saa skal min Mund kundgøre din Pris.
18 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
Thi du har ikke Lyst til Slagtoffer, ellers vilde jeg give dig det; til Brændoffer har du ikke Behagelighed.
19 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.
Ofre for Gud er en sønderbrudt Aand; et sønderbrudt og sønderstødt Hjerte skal du, o Gud! ikke foragte. Gør vel imod Zion efter din Velbehagelighed, byg Jerusalems Mure, da vil du have Lyst til Retfærdigheds Ofre, Brændofre og Helofre; da skulle de ofre Øksne paa dit Alter.
