Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein salme av Asaf. Gud, Gud Herren talar og kallar på jordi frå solekoma til soleglad.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Frå Sion, fagerleiks kruna, strålar Gud fram.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Vår Gud kjem og skal ikkje tegja. For hans åsyn gjeng etande eld, og ikring honom stormar det sterkt.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Han kallar på himmelen ovantil og på jordi til å døma sitt folk.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
«Samla til meg mine trugne, som hev gjort pakt med meg um offer!»
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Og himlarne forkynner hans rettferd; for Gud er den som skal halda dom. (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
«Høyr, mitt folk, eg vil tala; Israel, eg vil vitna imot deg; Gud, din Gud er eg.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Ikkje for dine offer vil eg lasta deg; dine brennoffer er alltid framfyre meg.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Eg vil ikkje taka uksar frå ditt hus eller bukkar frå dine grindar.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
For meg høyrer alle dyr i skogen til, fe på fjelli i tusundtal.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Eg kjenner alle fuglar på fjelli, og det som rører seg på marki, er meg for augo.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Um eg var hungrig, vilde eg ikkje segja det til deg; for meg høyrer jordriket til med alt det som fyller det.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Skulde eg eta kjøt av stutar og drikka blod av bukkar?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Ofra lov og takk til Gud og gjev den Høgste det du hev lova,
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
og kalla på meg den dag du er i naud, so vil eg frelsa deg ut, og du skal prisa meg.»
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Men til den ugudlege segjer Gud: «Kva hev du med å fortelja um mine lover og taka mi pakt i din munn,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
etter di du hatar tukt og kastar mine ord attum deg?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Når du ser ein tjuv, er du gjerne med honom, og med horkarar er du i lag.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Din munn slepper du laus til vondt, og di tunga spinn i hop svik.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Du sit og talar imot bror din, set ein skamflekk på son til mor di.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Dette gjorde du, og eg tagde; so tenkte du eg var liksom du sjølv; men eg vil yvertyda deg og leggja det fram for deg.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Gjev gaum etter dette, de som gløymer Gud, so eg ikkje skal riva burt, og ingen frelser.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Den som ofrar meg takk, han ærar meg, og den som gjeng den rette veg, honom vil eg lata sjå Guds frelsa!»
