Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Psalmus Asaph. Deus deorum Dominus locutus est, et vocavit terram a solis ortu usque ad occasum.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Ex Sion species decoris ejus:
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Deus manifeste veniet; Deus noster, et non silebit. Ignis in conspectu ejus exardescet; et in circuitu ejus tempestas valida.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Advocabit cælum desursum, et terram, discernere populum suum.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
Congregate illi sanctos ejus, qui ordinant testamentum ejus super sacrificia.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Et annuntiabunt cæli justitiam ejus, quoniam Deus judex est.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
Audi, populus meus, et loquar; Israël, et testificabor tibi: Deus, Deus tuus ego sum.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Non in sacrificiis tuis arguam te; holocausta autem tua in conspectu meo sunt semper.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Non accipiam de domo tua vitulos, neque de gregibus tuis hircos:
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
quoniam meæ sunt omnes feræ silvarum, jumenta in montibus, et boves.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Cognovi omnia volatilia cæli, et pulchritudo agri mecum est.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Si esuriero, non dicam tibi: meus est enim orbis terræ et plenitudo ejus.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Numquid manducabo carnes taurorum? aut sanguinem hircorum potabo?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Immola Deo sacrificium laudis, et redde Altissimo vota tua.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Et invoca me in die tribulationis: eruam te, et honorificabis me.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Peccatori autem dixit Deus: Quare tu enarras justitias meas? et assumis testamentum meum per os tuum?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Tu vero odisti disciplinam, et projecisti sermones meos retrorsum.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Si videbas furem, currebas cum eo; et cum adulteris portionem tuam ponebas.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Os tuum abundavit malitia, et lingua tua concinnabat dolos.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Sedens adversus fratrem tuum loquebaris, et adversus filium matris tuæ ponebas scandalum.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Hæc fecisti, et tacui. Existimasti inique quod ero tui similis: arguam te, et statuam contra faciem tuam.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Intelligite hæc, qui obliviscimini Deum, nequando rapiat, et non sit qui eripiat.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Sacrificium laudis honorificabit me, et illic iter quo ostendam illi salutare Dei.
