Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein Psalm Asaphs. Gott, Gott Jahwe, redet und ruft der Erde vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Untergang.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Aus Zion, der Krone der Schönheit, strahlt Gott auf.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Unser Gott kommt und schweigt nicht. Verzehrendes Feuer geht vor ihm her, und rings um ihn stürmt es gewaltig.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Er ruft dem Himmel droben zu und der Erde, damit er sein Volk richte:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
“Versammelt mir meine Frommen, die den Bund mit mir beim Opfer schlossen!”
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Da verkündigte der Himmel seine Gerechtigkeit; denn Gott ist Richter. (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
“Höre, mein Volk, laß mich reden; Israel, laß mich wider dich zeugen: Gott, dein Gott, bin ich!
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
“Nicht wegen deiner Opfer will ich dich zur Rede setzen - sind doch deine Brandopfer beständig vor mir!
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
“Ich mag nicht Farren aus deinem Hause nehmen, noch Böcke aus deinen Hürden.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
“Denn mein sind alle Tiere des Waldes, das Vieh auf den Bergen mit ihren Tausenden.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
“Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und was sich im Gefilde regt, ist mir bewußt.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
“Wenn mich hungerte, würde ich dir's nicht sagen; denn mein ist der Erdkreis und was ihn füllt.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
“Esse ich etwa das Fleisch von Stieren oder trinke ich das Blut von Böcken?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
“Opfere Gott Dank, so wirst du dem Höchsten deine Gelübde bezahlen!
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
“Und rufe mich an am Tage der Not: ich will dich erretten und du sollst mich preisen!”
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Zum Gottlosen aber spricht Gott: “Was hast du meine Satzungen herzuzählen und nimmst meinen Bund in deinen Mund,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
“während du doch Zucht hassest und meine Worte hinter dich wirfst?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
“Wenn du einen Dieb sahst, so liefst du mit ihm und mit Ehebrechern hattest du Gemeinschaft.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
“Du lässest deinen Mund sich frei in Bosheit ergehen, und deine Zunge flicht Betrug.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
“Du sitzest da, redest wider deinen Bruder, bringst Beschimpfung auf den Sohn deiner Mutter.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
“Solches thatest du, und ich schwieg. Da meintest du, ich sei ganz wie du. “Aber ich will dich zur Rechenschaft ziehn und dir's vor Augen stellen!
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
“Merkt doch dies, die ihr Gottes vergeßt, daß ich nicht hinwegraffe, ohne daß jemand zu retten vermag.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
“Wer Dank opfert, ehrt mich, und wer unsträflich wandelt, den will ich seine Lust sehen lassen an Gottes Heil!”
