Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Aasafin virsi. Jumala, Herra Jumala, puhuu ja kutsuu maan auringon noususta hamaan sen laskuun.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Siionista, jonka kauneus on täydellinen, Jumala ilmestyy kirkkaudessa.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Meidän Jumalamme tulee eikä vaikene, hänen edellänsä käy kuluttava tuli ja hänen ympärillänsä väkevä myrsky.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Hän kutsuu taivaat ylhäältä ja maan, tuomitakseen kansansa:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
"Kootkaa minun eteeni minun hurskaani, jotka uhreja uhraten ovat tehneet minun kanssani liiton".
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Ja taivaat julistavat hänen vanhurskauttansa, sillä Jumala on tuomari. (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
"Kuule, minun kansani, minä puhun; kuule, Israel, minä todistan sinua vastaan. Minä olen Jumala, sinun Jumalasi.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
En minä sinun teurasuhreistasi sinua nuhtele, ja sinun polttouhrisi ovat aina minun edessäni.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
En minä ota härkiä sinun talostasi enkä kauriita sinun tarhoistasi.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Sillä minun ovat kaikki metsän eläimet ja tuhansien vuorten karjat.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Minä tunnen kaikki vuorten linnut, ja kaikki, mikä kedolla liikkuu, on minun edessäni.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Jos minä isoaisin, en minä sitä sinulle sanoisi; sillä minun on maanpiiri ja kaikki, mitä siinä on.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Minäkö söisin härkien lihaa tai joisin kauristen verta?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Uhraa Jumalalle kiitos ja täytä lupauksesi Korkeimmalle.
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
Ja avuksesi huuda minua hädän päivänä, niin minä tahdon auttaa sinua, ja sinun pitää kunnioittaman minua."
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Mutta jumalattomalle Jumala sanoo: "Mikä sinä olet puhumaan minun käskyistäni ja ottamaan minun liittoni suuhusi?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Sinä, joka vihaat kuritusta ja heität minun sanani selkäsi taakse!
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Jos sinä näet varkaan, niin sinä mielistyt häneen, ja sinä pidät yhtä avionrikkojain kanssa.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Sinä päästät suusi puhumaan pahaa, ja sinun kielesi punoo petosta.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Sinä istut ja puhut veljeäsi vastaan, sinä panettelet äitisi poikaa.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Näitä sinä teet, ja minäkö olisin vaiti? Luuletko, että minä olen sinun kaltaisesi? Minä nuhtelen sinua ja asetan nämä sinun silmäisi eteen.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Ymmärtäkää tämä te, jotka Jumalan unhotatte, etten minä raatelisi, eikä olisi pelastajaa.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Joka kiitosta uhraa, se kunnioittaa minua; joka ottaa tiestänsä vaarin, sen minä annan nähdä Jumalan autuuden."
