Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Al Músico principal: Salmo para los hijos de Coré. OID esto, pueblos todos; escuchad, habitadores todos del mundo:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Así los plebeyos como los nobles, el rico y el pobre juntamente.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mi boca hablará sabiduría; y el pensamiento de mi corazón inteligencia.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Acomodaré á ejemplos mi oído: declararé con el arpa mi enigma.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
¿Por qué he de temer en los días de adversidad, cuando la iniquidad de mis insidiadores me cercare?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Los que confían en sus haciendas, y en la muchedumbre de sus riquezas se jactan,
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ninguno de [ellos] podrá en manera alguna redimir al hermano, ni dar á Dios su rescate.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(Porque la redención de su vida es de gran precio, y no se hará jamás; )
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Que viva adelante para siempre, y nunca vea la sepultura.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Pues se ve que mueren los sabios, así como el insensato y el necio perecen, y dejan á otros sus riquezas.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
En su interior [tienen] que sus casas [serán] eternas, y sus habitaciones para generación y generación: llamaron sus tierras de sus nombres.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mas el hombre no permanecerá en honra: es semejante á las bestias que perecen.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Este su camino es su locura: con todo, corren sus descendientes por el dicho de ellos. (Selah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Como rebaños serán puestos en la sepultura; la muerte se cebará en ellos; y los rectos se enseñorearán de ellos por la mañana: y se consumirá su bien parecer en el sepulcro de su morada. (Sheol h7585)
Empero Dios redimirá mi vida del poder de la sepultura, cuando me tomará. (Selah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
No temas cuando se enriquece alguno, cuando aumenta la gloria de su casa;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Porque en muriendo no llevará nada, ni descenderá tras él su gloria.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Si bien mientras viviere, dirá dichosa á su alma: y tú serás loado cuando bien te tratares.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Entrará á la generación de sus padres: no verán luz para siempre.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
El hombre en honra que no entiende, semejante es á las bestias que perecen.
