Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Oigan esto, pueblos todos, Escuchen todos los habitantes del mundo,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Tanto los humildes como los de alto nivel, Ricos y pobres juntamente.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mi boca hablará sabiduría, Y la meditación de mi corazón entendimiento.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Inclinaré al proverbio mi oído. Declararé con el arpa mi dicho.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
¿Por qué tengo que temer en días de adversidad Cuando me rodea la iniquidad de mis adversarios,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Que confían en la abundancia de sus posesiones, Y se jactan de sus inmensas riquezas?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ninguno de ellos puede de algún modo redimir al hermano, Ni pagar su rescate a ʼElohim.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Porque la redención de su vida es costosa, Y nunca será suficiente,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Para que viva eternamente Y jamás pase a corrupción.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Porque ve que aun los sabios mueren Igual como perecen el ignorante y el necio, Y dejan a otros sus riquezas.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Su íntima aspiración es que sus casas sean eternas, Sus moradas, por todas las generaciones. A sus tierras dan sus nombres.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Pero el hombre no permanecerá con honra. Es como las bestias que perecen.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Esta es la senda de los necios, Y de aquellos que tras ellos aprueban sus palabras. (Selah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Como un rebaño están destinados al Seol, La muerte los pastorea. Los rectos se enseñorearán de ellos por la mañana, Se consumirá su buen parecer, Y el Seol será su morada. (Sheol h7585)
Pero ʼElohim redimirá mi alma del poder del Seol, Porque me llevará consigo. (Selah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
No temas cuando alguno se enriquece, Cuando aumenta el esplendor de su casa.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Porque nada llevará al morir, Ni descenderá su esplendor tras él.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Aunque se congratule mientras vive, Aunque sea alabado porque prospera,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Se irá a la generación de sus antepasados Y nunca jamás verá la luz.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
El hombre que vive con honor, Pero no entiende [esto], Es como las bestias que perecen.
