Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Poslušajte to, vsa ve ljudstva, pazljivo prisluhnite, vsi vi prebivalci sveta,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
tako nizki kakor visoki, bogati in revni skupaj.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Moja usta bodo govorila o modrosti in premišljevanje mojega srca bo o spoznanju.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Svoje uho bom nagnil k prispodobi. Svoje mračne izjave bom razkrival na harfi.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Zakaj naj bi se bal v dneh zla, ko me bo obdala krivičnost mojih petá?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Tisti, ki zaupajo v svoje premoženje in se bahajo z množino svojih bogastev,
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
nihče izmed njih ne more odkupiti svojega brata na kakršenkoli način niti Bogu dati odkupnine zanj
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(kajti odkupitev njihove duše je dragocena in primanjkuje na veke),
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
da naj bi mirno živel na veke in ne videl trohnobe.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Kajti vidi, da modri možje umrejo, prav tako se pogubita bedak in brutalna oseba in svoje premoženje zapustita drugim.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Njihova notranja misel je, da bodo svoje hiše ohranili na veke in svoja bivališča za vse rodove; svoja zemljišča imenujejo po svojih imenih.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Kljub temu človek, ki je v časti, ne ostane; podoben je živalim, ki poginejo.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Ta njihova pot je njihova neumnost, vendar njihovo potomstvo odobrava njihove izjave. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Kakor ovce so položeni v grob; z njimi se bo hranila smrt in iskreni bodo zjutraj imeli nad njimi oblast in njihova lepota bo požrta v grobu, proč od njihovega bivanja. (Sheol h7585)
Toda Bog bo mojo dušo odkupil iz oblasti groba, kajti sprejel me bo. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne boj se, kadar nekdo bogatí, ko se slava njegove hiše množí,
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
kajti ko umre, ne bo ničesar odnesel. Njegova slava se ne bo spustila za njim.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Čeprav je, medtem ko je živel, blagoslavljal svojo dušo – ljudje te bodo hvalili, ko delaš dobro sebi.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Šel bo k rodu svojih očetov; oni nikoli ne bodo videli svetlobe.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Človek, ki je v časti, pa ne spoznava, je podoben živalim, ki poginejo.
