Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Salmo para o regente, dos filhos de Coré: Ouvi isto, vós todos os povos; dai ouvidos, todos os moradores do mundo;
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
vós, povo, filhos dos homens, tanto os ricos como os pobres.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Minha boca falará da sabedoria; e o pensamento do meu coração [estará cheio de] entendimento.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Inclinarei meus ouvidos a uma parábola; ao [som] da harpa declararei o meu enigma.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Por que temeria eu nos dias do mal, [quando] a maldade dos meus adversários me cercar?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Eles confiam em seus bens, e se orgulham da abundância de suas riquezas.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Mas ninguém pode livrar o seu irmão, nem pagar a Deus o seu resgate,
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
porque a redenção da sua alma é caríssima, e sempre será insuficiente
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
para viver eternamente, e jamais ver a cova.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Pois se vê que os sábios morrem, que o tolo e o bruto igualmente perecem; e deixam suas riquezas a outros.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Seu pensamento interior é que suas casas serão perpétuas, que suas moradas durarão de geração em geração; dão às terras os seus próprios nomes.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mas o ser humano, ainda que em honra, não dura para sempre; semelhante é aos animais, que perecem.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Este é o caminho dos tolos e dos seus seguidores, que se agradam de suas palavras. (Selá)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
São como ovelhas levados ao Xeol; a morte se alimentará deles. Os corretos os dominarão pela manhã, e sua beleza será consumida no Xeol, longe de sua morada. (Sheol h7585)
Mas Deus resgatará a minha alma da violência do mundo dos mortos, pois ele me tomará [consigo]. (Selá) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Não temas quando um homem enriquece, quando a glória de sua casa se engrandece.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Pois ele, quando morrer, nada levará; nem sua glória o seguirá abaixo.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Ainda que, em vida, tenha pronunciado a si mesmo a bênção “Louvam-te ao fazeres o bem a ti”,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
ele, porém, se juntará à geração de seus pais; nunca mais verão a luz.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
O homem em posição de honra que não tem entendimento é semelhante aos animais, que perecem.
