Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Ouvi isto, vós todos os povos; inclinai os ouvidos, todos os moradores do mundo,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Tanto baixos como altos, tanto ricos como pobres.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
A minha boca falará de sabedoria; e a meditação do meu coração será de entendimento.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Inclinarei os meus ouvidos a uma parábola: declararei o meu enigma na harpa.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Porque temerei eu nos dias maus, quando me cercar a iniquidade dos que me armam ciladas?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Aqueles que confiam na sua fazenda, e se glóriam na multidão das suas riquezas,
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Nenhum deles de modo algum pode remir a seu irmão, ou dar a Deus o resgate dele
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(Pois a redenção da sua alma é caríssima, e cessará para sempre);
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Para que viva para sempre, e não veja corrupção:
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Porque ele vê que os sábios morrem: perecem igualmente tanto o louco como o brutal, e deixam a outros os seus bens.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
O seu pensamento interior é que as suas casas serão perpétuas e as suas habitações de geração em geração: dão às suas terras os seus próprios nomes.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Todavia o homem que está na honra não permanece; antes é como os brutos que perecem.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Este caminho deles é a sua loucura; contudo a sua posteridade aprova as suas palavras (Selah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Como ovelhas são postos na sepultura; a morte se alimentará deles; e os retos terão domínio sobre eles na manhã, e a sua formosura na sepultura se consumirá da sua morada. (Sheol h7585)
Mas Deus remirá a minha alma do poder da sepultura, pois me receberá (Selah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Não temas, quando alguém se enriquece, quando a glória da sua casa se engrandece.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Porque, quando morrer, nada levará consigo, nem a sua glória o acompanhará.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Ainda que na sua vida ele bendisse a sua alma, e os homens te louvam, quando fizeres bem a ti mesmo,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Irá para a geração de seus pais; eles nunca verão a luz
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
O homem que está na honra, e não tem entendimento, é semelhante às bestas que perecem.
