Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Komail kainok kan karos rong o dedeki, komail toun sap karos,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Ir karos, aramas o saupeidi, ir karos me kapwapwa o samama kan!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Au ai pan kaparok duen lolekong, o mongiong i duen lamalam pung.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
I pan kapaike dong salong ai lepen masan, o i pan kasaleda me rir akan ni ngil en arp.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Da me i en masak ni ran apwal akan, ma me sapung kan kapil ia pena,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Me kin kaporoporeki ar dipisou o suaiki ar kapwa toto?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Pwe sota me kak dorela ri a, de tomeki i ren Kot,
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(Pwe meid apwal, en dorela ngen ar; a sota pan pwaida kokolata).
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Pwen maur potopot o sota kilang sousou o.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Pwe a kin kilang, me lolekong kan kin mela dueta me pweipwei o iakalar akan, o re pan mueid ong amen ar dipisou kan.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
I me re kin peren kida, ma im arail pan duedueta, o deu’rail pan mimieta kokolata; o re konekon melel nin sappa.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Ari so, aramas me konekon sota kak mimieta ni mepukat, pwe a pan kokowei dueta man amen.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Iet ar wiawia pukat meid pweipwei; ari so, kadaudok ar kin kapinga ki au arail. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Re wonon nan wasan mela dueta pwin sip; mela kin kamanga ir; a me lelapok kan pan kaun irail da madang, o mom ar pan soredi, o re pan doo sang deu’rail, mimieta nan pweleko. (Sheol h7585)
A Kot pan kotin dorela ngen i sang nan mana en wasan mela, pwe a pan kotin sapwilimane kin ia. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Koe der puriamuiki, ma amen pan kapwapwala, o ma lingan en im a pan laudala.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Pwe a sota pan wala meakot ni a pan mela, o a lingan sota pan idauenla i.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
A kin insenemau kila peren en maur kaselel wet, o aramas kin kapinga ir, me kin apapwali pein ir eta ni maur et.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
A pan idauen la sam a kan, ap solar kilang marain kokolata.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Ari, ma aramas amen indand mau, ap sota a lamalam, a pan kokowei dueta man amen.
