Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Til sangmesteren; av Korahs barn; en salme. Hør dette, alle folk, vend øret til, alle I som bor i verden,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
både lave og høie, rike og fattige, alle tilsammen!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Min munn skal tale visdom, og mitt hjertes tanke er forstand.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Jeg vil bøie mitt øre til tankesprog, jeg vil fremføre min gåtefulle tale til citaren.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Hvorfor skal jeg frykte i de onde dager, når mine forfølgeres ondskap omgir mig,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
de som setter sin lit til sitt gods og roser sig av sin store rikdom?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
En mann kan ikke utløse en bror, han kan ikke gi Gud løsepenger for ham
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
- for deres livs utløsning er for dyr, og han må avstå derfra til evig tid -
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
så han skulde bli ved å leve evindelig og ikke se graven.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Nei, han vil få se den. De vise dør, dåren og den uforstandige omkommer tilsammen og overlater sitt gods til andre.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Deres hjertes eneste tanke er at deres hus skal stå til evig tid, deres boliger fra slekt til slekt; de kaller sine jorder op efter sine navn.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Og dog blir et menneske i herlighet ikke stående; han er lik dyrene, som går til grunne.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Således går det dem som er fulle av selvtillit, og dem som følger dem efter og har behag i deres tale. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Som en fårehjord føres de ned i dødsriket, døden vokter dem, og de opriktige hersker over dem, når morgenen bryter frem, og deres skikkelse blir ødelagt av dødsriket, så de ikke har nogen bolig mere. (Sheol h7585)
Men Gud skal forløse min sjel av dødsrikets vold, for han skal ta mig til sig. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Frykt ikke når en mann blir rik, når hans huses herlighet blir stor!
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
For han skal intet ta med sig når han dør; hans herlighet skal ikke fare ned efter ham.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Om han enn velsigner sin sjel i sitt liv, og de priser dig fordi du gjør dig til gode,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
så skal du dog komme til dine fedres slekt; de ser ikke lyset evindelig.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Et menneske i herlighet, som ikke har forstand, er lik dyrene, som går til grunne.
