Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Psalmus David, in finem, filiis Core. Audite haec omnes Gentes: auribus percipite omnes, qui habitatis orbem:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Quique terrigenae, et filii hominum: simul in unum dives et pauper.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Os meum loquetur sapientiam: et meditatio cordis mei prudentiam.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Inclinabo in parabolam aurem meam: aperiam in psalterio propositionem meam.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Cur timebo in die mala? iniquitas calcanei mei circumdabit me:
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Qui confidunt in virtute sua: et in multitudine divitiarum suarum gloriantur.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Frater non redimit, redimet homo: non dabit Deo placationem suam.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Et pretium redemptionis animae suae: et laborabit in aeternum,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
et vivet adhuc in finem.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Non videbit interitum, cum viderit sapientes morientes: simul insipiens, et stultus peribunt. Et relinquent alienis divitias suas:
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
et sepulchra eorum domus illorum in aeternum. Tabernacula eorum in progenie, et progenie: vocaverunt nomina sua in terris suis.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Et homo, cum in honore esset, non intellexit: comparatus est iumentis insipientibus, et similis factus est illis.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Haec via illorum scandalum ipsis: et postea in ore suo complacebunt.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Sicut oves in inferno positi sunt: mors depascet eos. Et dominabuntur eorum iusti in matutino: et auxilium eorum veterascet in inferno a gloria eorum. (Sheol h7585)
Verumtamen Deus redimet animam meam de manu inferi, cum acceperit me. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne timueris cum dives factus fuerit homo: et cum multiplicata fuerit gloria domus eius.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Quoniam cum interierit, non sumet omnia: neque descendet cum eo gloria eius.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Quia anima eius in vita ipsius benedicetur: confitebitur tibi cum benefeceris ei.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Introibit usque in progenies patrum suorum: et usque in aeternum non videbit lumen.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Homo, cum in honore esset, non intellexit: comparatus est iumentis insipientibus, et similis factus est illis.
