Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Écoutez ceci, vous tous les peuples; prêtez l'oreille, vous tous les habitants du monde!
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Enfants du peuple et enfants des grands, le riche aussi bien que le pauvre.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ma bouche prononcera des paroles sages, et les pensées de mon cœur sont pleines de sens.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Je vais prêter l'oreille aux discours sentencieux; j'expose mon énigme au son de la harpe.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Pourquoi craindrais-je aux jours du malheur, quand l'iniquité de mes adversaires m'environne?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ils se confient en leurs biens, ils se glorifient de l'abondance de leurs richesses.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Mais l'homme ne saurait racheter son frère, ni payer à Dieu sa rançon.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Car le rachat de leur âme est trop cher, et il ne se fera jamais,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Pour qu'ils continuent de vivre à perpétuité, et qu'ils ne voient point le tombeau.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Car on voit que les sages meurent; le fou et l'insensé périssent également, et laissent leurs biens à d'autres.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Ils pensent que leurs maisons dureront éternellement, et leurs demeures d'âge en âge; ils ont donné leurs noms à leurs terres.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mais l'homme ne peut demeurer dans son éclat; il est rendu semblable aux bêtes qui périssent.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Telle est la voie sur laquelle ils se fient; et leurs successeurs se plaisent à leurs discours.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ils sont poussés au Sépulcre comme un troupeau; la mort se repaîtra d'eux; les justes domineront sur eux au matin; leur beauté sera consumée dans le Sépulcre, loin de leurs habitations. (Sheol h7585)
Mais Dieu rachètera mon âme de la main du Sépulcre, quand il me prendra à lui. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne crains point, quand un homme s'enrichit, quand la gloire de sa maison s'accroît.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Car, en mourant, il n'emportera rien; sa gloire ne descendra pas après lui.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Que dans sa vie il rende son âme heureuse, qu'on te loue parce que tu te fais du bien,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Tu iras pourtant vers la génération de tes pères, qui ne reverront jamais la lumière.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
L'homme qui est en honneur et qui n'a pas d'intelligence, devient semblable aux bêtes qui périssent.
