Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Au chef des chantres. Des fils de Koré. Psaume. Écoutez ceci, vous tous, peuples, Prêtez l’oreille, vous tous, habitants du monde,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Petits et grands, Riches et pauvres!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ma bouche va faire entendre des paroles sages, Et mon cœur a des pensées pleines de sens.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Je prête l’oreille aux sentences qui me sont inspirées, J’ouvre mon chant au son de la harpe.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Pourquoi craindrais-je aux jours du malheur, Lorsque l’iniquité de mes adversaires m’enveloppe?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ils ont confiance en leurs biens, Et se glorifient de leur grande richesse.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ils ne peuvent se racheter l’un l’autre, Ni donner à Dieu le prix du rachat.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Le rachat de leur âme est cher, Et n’aura jamais lieu;
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Ils ne vivront pas toujours, Ils n’éviteront pas la vue de la fosse.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Car ils la verront: les sages meurent, L’insensé et le stupide périssent également, Et ils laissent à d’autres leurs biens.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Ils s’imaginent que leurs maisons seront éternelles, Que leurs demeures subsisteront d’âge en âge, Eux dont les noms sont honorés sur la terre.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mais l’homme qui est en honneur n’a point de durée, Il est semblable aux bêtes que l’on égorge.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Telle est leur voie, leur folie, Et ceux qui les suivent se plaisent à leurs discours. (Pause)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Comme un troupeau, ils sont mis dans le séjour des morts, La mort en fait sa pâture; Et bientôt les hommes droits les foulent aux pieds, Leur beauté s’évanouit, le séjour des morts est leur demeure. (Sheol h7585)
Mais Dieu sauvera mon âme du séjour des morts, Car il me prendra sous sa protection. (Pause) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne sois pas dans la crainte parce qu’un homme s’enrichit, Parce que les trésors de sa maison se multiplient;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Car il n’emporte rien en mourant, Ses trésors ne descendent point après lui.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Il aura beau s’estimer heureux pendant sa vie, On aura beau te louer des jouissances que tu te donnes,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Tu iras néanmoins au séjour de tes pères, Qui jamais ne reverront la lumière.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
L’homme qui est en honneur, et qui n’a pas d’intelligence, Est semblable aux bêtes que l’on égorge.
