Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Au chef de musique. Des fils de Coré. Psaume. Vous, tous les peuples, entendez ceci; vous, tous les habitants du monde, prêtez l’oreille;
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Fils des gens du commun, et fils des grands, le riche et le pauvre pareillement:
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ma bouche dira des paroles de sagesse, et la méditation de mon cœur sera [pleine] d’intelligence;
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Je prêterai l’oreille au discours sentencieux, j’exposerai mon énigme sur la harpe.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Pourquoi craindrais-je au mauvais jour, quand l’iniquité de ceux qui me talonnent m’enveloppe?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ils se confient en leurs biens et se glorifient en l’abondance de leurs richesses…
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Un homme ne pourra en aucune manière racheter son frère, ni donner à Dieu sa rançon,
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(Car précieux est le rachat de leur âme, et il faut qu’il y renonce à jamais, )
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Afin qu’il vive encore, à toujours, [et] qu’il ne voie pas la fosse.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Car il voit que les sages meurent, que le sot et l’insensé périssent pareillement et laissent leurs biens à d’autres.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Leur [pensée] intérieure est que leurs maisons durent à toujours, et leurs demeures de génération en génération; ils appellent les terres de leur propre nom.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Pourtant l’homme qui est en honneur ne dure pas; il est semblable aux bêtes qui périssent.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Ce chemin qu’ils tiennent est leur folie; mais ceux qui viennent après eux prennent plaisir aux propos de leur bouche. (Sélah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ils gisent dans le shéol comme des brebis: la mort se repaît d’eux, et au matin les hommes droits domineront sur eux; et leur beauté va se consumer dans le shéol, sans qu’ils aient plus de demeure. (Sheol h7585)
Mais Dieu rachètera mon âme de la puissance du shéol, car il me prendra. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne crains pas quand un homme s’enrichit, quand la gloire de sa maison s’accroît;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Car, lorsqu’il mourra, il n’emportera rien; sa gloire ne descendra pas après lui,
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Quoique pendant sa vie il bénisse son âme (et on te louera, si tu te fais du bien),
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Il s’en ira jusqu’à la génération de ses pères: ils ne verront jamais la lumière.
20 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
L’homme qui est en honneur et n’a point d’intelligence, est comme les bêtes qui périssent.
