Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Ki he Takimuʻa, ko e akonaki ki he ngaahi foha ʻo Kola. ʻE ʻOtua, naʻa mau fanongo ʻaki homau telinga, pea kuo tala kiate kimautolu ʻe heʻemau ngaahi tamai, ʻae ngāue naʻa ke fai ʻi honau ngaahi ʻaho, ʻi he ngaahi kuonga ʻi muʻa.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Naʻa ke kapusi kituʻa ʻae hiteni ʻaki ho nima, mo ke tō ʻakinautolu: naʻa ke tautea ʻae kakai, pea mafola atu ʻakinautolu.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
He naʻe ʻikai te nau maʻu ʻae fonua ʻi he heletā ʻanautolu, pea naʻe ʻikai fakamoʻui ʻakinautolu ʻe honau nima: ka ko ho ʻaofi nima, mo ho nima toʻomataʻu, mo e maama ʻo ho fofonga, koeʻuhi naʻa ke ʻofa kiate kinautolu.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
He ko koe ko hoku Tuʻi, ʻE ʻOtua ke ke fekau ʻae fakamoʻui kia Sēkope.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Ko e meʻa ʻiate koe temau tulaki homau ngaahi fili: ko e meʻa ʻi ho huafa temau malamalaki ki lalo ʻakinautolu ʻoku tuʻu hake kiate kimautolu.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Koeʻuhi ʻe ʻikai te u falala ki heʻeku kaufana, pea ʻe ʻikai fakamoʻui au ʻe heʻeku heletā.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Ka ko koe kuo ke fakamoʻui ʻakimautolu mei homau ngaahi fili, pea kuo ke tuku ke mā ʻakinautolu naʻe fehiʻa kiate kimautolu.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
ʻOku mau vikiviki ʻi he ʻOtua ʻi he ʻaho kotoa, ʻo fakamālō ki ho huafa ʻo taʻengata. (Sila)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Ka kuo ke liʻaki, pea tuku ke mā ʻakimautolu; pea ʻikai te ke ʻalu atu mo ʻemau ngaahi kongakau.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
ʻOku ke pule ke mau foki mai mei he fili: pea ko kinautolu ʻoku fehiʻa kiate kimautolu ʻoku nau maumau maʻanautolu.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Kuo ke foaki ʻakimautolu ʻo hangē ko e fanga sipi kuo fili ki he kai; pea kuo ke fakahēʻi ʻakimautolu ki he hiteni.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
ʻOku ke fakatau hoʻo kakai taʻehatotongi, pea ʻoku ʻikai te ke fakalahi hoʻo koloa ʻaki honau totongi.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
ʻOku ke ngaohi ʻakimautolu ko e manukiʻanga ʻo homau ngaahi kaungāʻapi, ko e meʻa manuki mo e taukaeʻanga ʻokinautolu ʻoku nofo takatakai ʻiate kimautolu.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
ʻOku ke ngaohi ʻakimautolu ko e lumaʻanga ʻoe hiteni, ko e kalokaloʻanga ʻoe ʻulu ʻi he ʻao ʻoe kakai.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
ʻOku ʻi hoku ʻao maʻuaipē ʻeku kovi, pea kuo ʻufiʻufi ʻaki au ʻae mā ʻo hoku mata,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Koeʻuhi ko e leʻo ʻo ia ʻoku ne taukae mo kape; ko e meʻa ʻi he fili mo e fakafāsifasi.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Kuo hoko ʻae meʻa ni kotoa pē kiate kimautolu; ka naʻe ʻikai te mau fakangalongaloʻi koe, pea naʻe ʻikai te mau fai kākā ʻi hoʻo fuakava.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
ʻOku ʻikai foki kimui homau loto, pe afe mei ho hala homau ʻaluʻanga;
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Kuo ke fesifesi ʻakimautolu ʻi he potu ʻoe fanga talākoni, mo ʻufiʻufi ʻaki ʻakimautolu ʻae ʻata ʻoe mate.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Kapau kuo mau fakangaloʻi ʻae huafa ʻo homau ʻOtua, pe mafao atu homau nima ki ha ʻotua kehe;
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
ʻIkai ʻe ʻeke ia ʻe he ʻOtua? He ʻoku ne ʻiloʻi ʻae ngaahi meʻa fufū ʻoe loto.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
ʻIo, koeʻuhi ko koe ʻoku tāmateʻi ʻakimautolu ʻi he ʻaho kotoa pē; ʻoku lau ʻakimautolu ʻo hangē ko e fanga sipi ke tāmateʻi.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Ke ke ʻā, ko e hā ʻoku ke mohe ai, ʻE Sihova? Tuʻu hake, ʻoua naʻa ke liʻaki ʻakimautolu ʻo taʻengata.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Ko e hā ʻoku ke fufū ai ho fofonga, ʻo fakangaloʻi homau tautea mo homau taʻomia?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
He kuo lolohifo homau laumālie ki he efu: kuo hiki homau kete ki he kelekele.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Tuʻu hake ko homau tokoni, pea huhuʻi ʻakimautolu koeʻuhi ko hoʻo ʻaloʻofa.
