Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Instrução para o regente; dos filhos de Coré: Ó Deus, com nossos ouvidos ouvimos, nossos pais nos contaram a obra que tu fizeste nos seus dias, nos dias antigos.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Para plantá-los, expulsaste as nações com a tua própria mão; para fazê-los crescer, afligiste os povos.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Porque não conquistaram a terra pelas espadas deles, nem o braço deles os salvou; mas sim tua mão direita e o teu braço, e a luz de teu rosto; porque tu os favoreceste.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Deus, tu és meu Rei; ordena salvações a Jacó.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Por ti venceremos nossos adversários; por teu nome passaremos por cima dos que se levantam contra nós.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Porque minha confiança não está em meu arco; nem minha espada me salvará.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Pois tu nos salvaste de nossos adversários, e envergonhaste aos que nos odeiam.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Nós exaltamos a Deus o dia todo; e louvaremos o teu nome para sempre. (Selá)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Mas [agora] tu tens nos rejeitado e envergonhado; e tu não tens saído junto com nossos exércitos.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu nos fazes fugir do adversário, e aqueles que nos odeiam saqueiam [de nós] para si.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nos entregas como ovelhas para serem comidas, e nos espalhas entre as nações.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu vendes a teu povo ao preço de nada, e não aumentas o seu valor.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu nos pões como humilhação por nossos vizinhos; como escárnio e zombaria pelos que estão ao redor de nós.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu nos pões como provérbio de escárnio entre as nações; como balançar de cabeça entre os povos;
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Minha humilhação está o dia todo diante de mim; e a vergonha cobre o meu rosto,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Pela voz do adversário e do que insulta; por causa do inimigo e do vingador.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tudo isto veio sobre nós; porém não nos esquecemos de ti, nem traímos o teu pacto.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Nosso coração não se voltou para trás, nem nossos passos de desviaram de teu caminho.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Tu tens nos afligido num lugar de chacais, e nos cobriste com sobra de morte.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Se tivéssemos esquecido do nome do nosso Deus, e estendido nossas mãos a um outro deus,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
por acaso Deus não o descobriria? Pois ele conhece os segredos do coração.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mas por causa de ti somos mortos o dia todo; somos considerados como ovelhas para o matadouro.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Desperta; por que estás dormindo, Senhor? Acorda, não [nos] rejeites para sempre.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Por que escondes tua face, e te esqueces de nossa humilhação e de nossa opressão?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Pois nossa alma está abatida ao pó; nosso ventre está junto à terra.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Levanta-te para nosso socorro; e resgata-nos por tua bondade.
