Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Ó Deus, nós ouvimos com os nossos ouvidos, e nossos paes nos teem contado a obra que fizeste em seus dias, nos tempos da antiguidade.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Como expelliste as nações com a tua mão e os plantaste a elles: como affligiste os povos e os derribaste.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Pois não conquistaram a terra pela sua espada, nem o seu braço os salvou, mas a tua dextra e o teu braço, e a luz da tua face, porquanto te agradaste d'elles.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Tu és o meu Rei, ó Deus: ordena salvações para Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Por ti escornearemos os nossos inimigos: pelo teu nome pizaremos os que se levantam contra nós:
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Pois eu não confiarei no meu arco, nem a minha espada me salvará.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Mas tu nos salvaste dos nossos inimigos, e confundiste os que nos aborreciam.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Em Deus nos gloriamos todo o dia, e louvamos o teu nome eternamente (Selah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Mas agora tu nos rejeitaste e nos confundiste, e não saes com os nossos exercitos.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Faze-nos retirar do inimigo, e aquelles que nos odeiam nos saqueiam para si.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nos entregaste como ovelhas para comer, e nos espalhaste entre as nações.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu vendes por nada o teu povo, e não augmentas a tua riqueza com o seu preço.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu nos pões por opprobrio aos nossos visinhos, por escarneo e zombaria de aquelles que estão á roda de nós.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu nos pões por proverbio entre as nações, por movimento de cabeça entre os povos.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
A minha confusão está constantemente diante de mim, e a vergonha do meu rosto me cobre:
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Á voz d'aquelle que affronta e blasphema, por causa do inimigo e do vingador.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tudo isto nos sobreveiu: comtudo não nos esquecemos de ti, nem nos houvemos falsamente contra o teu concerto.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
O nosso coração não voltou atraz, nem os nossos passos se desviaram das tuas veredas;
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Ainda que nos quebrantaste n'um logar de dragões, e nos cobriste com a sombra da morte.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Se nós esquecemos o nome do nosso Deus, e estendemos as nossas mãos para um deus estranho,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Porventura não esquadrinhará Deus isso? pois elle sabe os segredos do coração.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Sim, por amor de ti, somos mortos todo o dia: somos tidos na conta de ovelhas para o matadouro.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Desperta, porque dormes, Senhor? acorda, não nos rejeites para sempre.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Porque escondes a tua face, e te esqueces da nossa miseria e da nossa oppressão?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Pois a nossa alma está abatida até ao pó; o nosso ventre se apega á terra.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Levanta-te em nosso auxilio, e resgata-nos por amor das tuas misericordias.
