Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Koraha bērnu pamācība. Dziedātāju vadonim. Dievs, ar savām ausīm mēs to esam dzirdējuši, mūsu tēvi to mums ir teikuši: vienu darbu Tu esi darījis viņu laikā sendienās.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Ar savu roku pagānus Tu esi izdzinis, bet viņus Tu esi dēstījis; tautas Tu esi mocījis, bet viņus Tu esi izplatījis.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Jo tie to zemi caur savu zobenu nav iemantojuši, un viņu elkonis tiem nav palīdzējis, bet Tava labā roka un Tavs elkonis un Tava vaiga gaišums, jo Tev bija labs prāts pie tiem.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Tu tas esi, ak Dievs, mans ķēniņš; sūti Jēkabam pestīšanu.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Ar Tevi mēs gribam sadauzīt savus ienaidniekus, Tavā vārdā gribam samīt, kas mums ceļas pretim.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Jo es neceru uz savu stopu, un mans zobens man nevar palīdzēt.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Bet Tu mūs izglābi no mūsu pretiniekiem, un Tu mūsu ienaidniekus lieci kaunā.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Ar Dievu mēs lielāmies cauru dienu un pateicamies Tavam vārdam mūžīgi. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Bet nu Tu mūs atstūmi un lieci mūs kaunā un neizej ar mūsu karaspēku.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu mūs dzeni atpakaļ priekš mūsu pretiniekiem, ka mūsu ienaidnieki mūs aplaupa.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu mūs nodevi kā avis par barību, un mūs izkaisi starp pagāniem.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu pārdevi Savus ļaudis pa velti, un nespriedi priekš viņiem nekādas maksas.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu mūs cēli par apsmieklu mūsu kaimiņiem, par nievāšanu un apmēdīšanu tiem, kas ir ap mums.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu mūs dari par sakāmu vārdu starp pagāniem, ka tautas par mums galvu krata.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Cauru dienu mans negods man ir klāt, un kauns apklāj manu vaigu
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Mēdītāju un zaimotāju valodas pēc, ienaidnieku un atriebēju dēļ.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Viss tas mums uzgājis, taču mēs Tevi neesam aizmirsuši, nedz viltīgi darījuši pret Tavu derību.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Mūsu sirds nav atpakaļ griezusies, nedz mūsu soļi noklīduši no Taviem ceļiem,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Ka Tu mūs tā satriec zvēru vidū, un mūs apklāj ar nāves ēnu.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Ja mēs būtu aizmirsuši sava Dieva vārdu, un pacēluši savas rokas uz kādu svešu dievu,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Vai Dievs to nevarētu samanīt? Jo Viņš zina sirds noslēpumus.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Bet Tevis pēc mēs topam nāvēti visaugošu dienu, un topam turēti līdzi kaujamām avīm.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Uzmosties, Kungs, kāpēc Tu guli? Mosties, neatstum mūžīgi.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Kāpēc Tu apslēpi Savu vaigu un aizmirsti mūsu bēdas un mokas?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Jo mūsu dvēsele ir nospiesta pīšļos, mūsu vēders līp pie zemes.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Celies mums par palīgu, un izglāb mūs Savas žēlastības dēļ.
