Žalmy 44

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Al maestro del coro. Dei figli di Core. Maskil. Dio, con i nostri orecchi abbiamo udito, i nostri padri ci hanno raccontato l'opera che hai compiuto ai loro giorni, nei tempi antichi.

2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Tu per piantarli, con la tua mano hai sradicato le genti, per far loro posto, hai distrutto i popoli.

3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Poiché non con la spada conquistarono la terra, né fu il loro braccio a salvarli; ma il tuo braccio e la tua destra e la luce del tuo volto, perché tu li amavi.

4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Sei tu il mio re, Dio mio, che decidi vittorie per Giacobbe.

5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

Per te abbiamo respinto i nostri avversari nel tuo nome abbiamo annientato i nostri aggressori.

6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Infatti nel mio arco non ho confidato e non la mia spada mi ha salvato,

7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

ma tu ci hai salvati dai nostri avversari, hai confuso i nostri nemici.

8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)

In Dio ci gloriamo ogni giorno, celebrando senza fine il tuo nome.

9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Ma ora ci hai respinti e coperti di vergogna, e più non esci con le nostre schiere.

10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Ci hai fatti fuggire di fronte agli avversari e i nostri nemici ci hanno spogliati.

11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Ci hai consegnati come pecore da macello, ci hai dispersi in mezzo alle nazioni.

12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Hai venduto il tuo popolo per niente, sul loro prezzo non hai guadagnato.

13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Ci hai resi ludibrio dei nostri vicini, scherno e obbrobrio a chi ci sta intorno.

14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Ci hai resi la favola dei popoli, su di noi le nazioni scuotono il capo.

15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

L'infamia mi sta sempre davanti e la vergogna copre il mio volto

16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

per la voce di chi insulta e bestemmia, davanti al nemico che brama vendetta.

17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

Tutto questo ci è accaduto e non ti avevamo dimenticato, non avevamo tradito la tua alleanza.

18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Non si era volto indietro il nostro cuore, i nostri passi non avevano lasciato il tuo sentiero;

19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

ma tu ci hai abbattuti in un luogo di sciacalli e ci hai avvolti di ombre tenebrose.

20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Se avessimo dimenticato il nome del nostro Dio e teso le mani verso un dio straniero,

21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

forse che Dio non lo avrebbe scoperto, lui che conosce i segreti del cuore?

22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Per te ogni giorno siamo messi a morte, stimati come pecore da macello.

23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Svègliati, perché dormi, Signore? Dèstati, non ci respingere per sempre.

24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Perché nascondi il tuo volto, dimentichi la nostra miseria e oppressione?

25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

Poiché siamo prostrati nella polvere, il nostro corpo è steso a terra. Sorgi, vieni in nostro aiuto;

26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

salvaci per la tua misericordia.