< Žalmy 44 >

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Pou direktè koral la; Yon Sòm refleksyon pa fis a Koré yo O Bondye, nou te tande avèk zòrèy nou. Zansèt nou yo te pale nou travay ke Ou te fè nan jou pa yo, nan jou ansyen yo.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Ou menm, avèk pwòp men Ou, Ou te chase mete nasyon yo deyò, men Ou te plante yo. Ou te foule yo anba. Ou te aflije yo, Ou te gaye yo toupatou.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Konsa, se pa ak pwòp nepe pa yo ke yo te posede peyi a, ni se pa pwòp bra yo ki te sove yo, men se men dwat Ou avèk bra Ou, ak limyè prezans Ou an, akoz Ou te bay yo favè.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Se Ou menm ki Wa m, O Bondye. Òdone viktwa pou Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Ak pouvwa Ou menm, nou va pouse fè advèsè nou fè bak; Nan non Ou, nou va pile fè desann (sila) ki leve kont nou yo.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Paske mwen p ap mete konfyans nan banza mwen, ni se pa nepe m k ap sove mwen.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Men Ou te sove nou kont advèsè nou yo, Epi Ou te fè tout (sila) ki rayi nou yo wont.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Nan Bondye, nou te louwe tout lajounen. Nou va bay remèsiman a non Ou jis pou tout tan.
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Alò, koulye a, Ou rejte nou, e mennen nou nan gwo wont. Ou pa sòti ankò avèk lame nou yo.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Ou fè nou vire fè bak devan advèsè a, epi (sila) ki rayi nou yo fè piyaj pou kont yo.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Ou te fè nou kon mouton, tankou mouton ki te livre pou manje, epi te gaye nou pami nasyon yo.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Ou vann pèp Ou bon mache e Ou pa fè pwofi nan vant lan.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Ou fè nou repwòche devan vwazen nou yo, yon objè ki moke e giyonnen pa (sila) ki antoure nou yo.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Ou fè nou tounen yon vye mò pami nasyon yo, Yon rizib ki fè moun ri pami pèp yo.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Tout lajounen dezonè sa a rete la devan m, epi imilyasyon mwen kraze m nèt.
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Akoz vwa a (sila) ki fè m repwòch e ki meprize mwen, akoz prezans lènmi an avèk vanjè a.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tout sa gen tan rive sou nou, men nou pa te bliye Ou, ni nou pa t aji nan manti selon akò Ou a.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Kè nou pa t vire fè bak, ni pa nou yo pa t varye soti nan chemen Ou.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Malgre, Ou te kraze nou nan landwa chen mawon yo, e te kouvri nou avèk lonbraj lanmò a.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nou te bliye non a Bondye nou an, oswa lonje men nou vè yon lòt dye etranje,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
èske Bondye pa ta dekouvri sa a? Paske Li konnen tout sekrè a kè yo.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Men pou lakoz a Ou menm, nou vin touye tout lajounen. Nou konsidere tankou mouton k ap rive labatwa.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Leve Ou menm! Poukisa Ou ap dòmi, O SENYÈ? Leve nan dòmi! Pa rejte nou nèt.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Poukisa Ou kache figi Ou e bliye ke n ap soufri e oprime?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Paske nanm nou te neye jis rive nan pousyè. Kò nou kole jis rive atè.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Leve monte! Bay nou sekou! Rachte nou pou koz lanmou dous Ou a.

< Žalmy 44 >