Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Eine Unterweisung der Kinder Korah, vorzusingen, Gott, wir haben mit unsern Ohren gehöret, unsere Väter haben uns erzählet, was du getan hast zu ihren Zeiten vor alters.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben, aber sie hast du eingesetzt; du hast die Völker verderbet, aber sie hast du ausgebreitet.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Denn sie haben das Land nicht eingenommen durch ihr Schwert, und ihr Arm half ihnen nicht, sondern deine Rechte, dein Arm und das Licht deines Angesichts; denn du hattest Wohlgefallen an ihnen.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Gott, du bist derselbe mein König, der du Jakob Hilfe verheißest.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Durch dich wollen wir unsere Feinde zerstoßen; in deinem Namen wollen wir untertreten, die sich wider uns setzen.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert kann mir nicht helfen,
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
sondern du hilfst uns von unsern Feinden und machest zuschanden, die uns hassen.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Wir wollen täglich rühmen von Gott und deinem Namen danken ewiglich. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Warum verstößest du uns denn nun und lässest uns zuschanden werden und zeuchst nicht aus unter unserm Heer?
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Du lässest uns fliehen vor unserm Feinde, daß uns berauben, die uns hassen.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du lässest uns auffressen wie Schafe und zerstreuest uns unter die Heiden.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Du verkaufest dein Volk umsonst und nimmst nichts drum.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Du machst uns zur Schmach unsern Nachbarn, zum Spott und Hohn denen, die um uns her sind.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Du machst uns zum Beispiel unter den Heiden, und daß die Völker das Haupt über uns schütteln.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Täglich ist meine Schmach vor mir, und mein Antlitz ist voller Schande,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
daß ich die Schänder und Lästerer hören und die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Dies alles ist über uns kommen, und haben doch dein nicht vergessen, noch untreulich in deinem Bunde gehandelt;
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
unser Herz ist nicht abgefallen, noch unser Gang gewichen von deinem Wege,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
daß du uns so zerschlägest unter den Drachen und bedeckest uns mit Finsternis.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Wenn wir des Namens unsers Gottes vergessen hätten und unsere Hände aufgehoben zum fremden Gott,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
das möchte Gott wohl finden; nun kennet er ja unsers Herzens Grund.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Denn wir werden ja um deinetwillen täglich erwürget und sind geachtet wie Schlachtschafe.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Erwecke dich, HERR, warum schläfst du? Wache auf und verstoße uns nicht so gar!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Warum verbirgest du dein Antlitz, vergissest unsers Elends und Dranges?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Denn unsere Seele ist gebeuget zur Erde; unser Bauch klebet am Erdboden.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
